Použitelnost nahrávky

Použitelnost nahrávky pořízené bez souhlasu jako důkaz u soudu

  • Musí být každá nahrávka vždy pořizována pouze se souhlasem nahrávané osoby?
  • Je pořízení nahrávky bez souhlasu nahrávaných vždy protiprávní? 
  • Může být nahrávka rozhovoru pořízená bez souhlasu nahrávaného přípustná jako důkaz u soudu?

„Pane Nováku, nahrajte si to na mobil, když u té schůzky nikdo jiný nebude, ať máte důkaz!”

„No, ale když mu předem řeknu, že si ho nahrávám, tak on se se mnou vůbec nebude bavit, nic nepřizná…”

„A budete mít možnost to prokázat jinak? Bude u té schůzky někdo? Budete z ní dělat zápis? Potvrdíte si to do e-mailu?”

„No, to asi ne… On říkal, že se se mnou sejde jen mezi čtyřma očima a určitě nemám čekat, že by mi to dal černé na bílém…”

„Tak vidíte, tak si to nahrajte, ať máme pro případ potřeby k soudu aspoň tu nahrávku.”

„A to fakt jde?”

Ano, za určitých okolností to skutečně jde. Jaké překvapení pro spoustu klientů. A nejen jich. Mnoho lidí uvažuje tak jako pan Novák a často se jim pak stane, že nemají u soudu jak prokázat, že mluví pravdu. Následuje pak rozhořčení, že rozhodnutí soudu je nespravedlivé, protože oni přece půjčku vrátili, nikoho slovně nenapadli, nikomu nevyhrožovali…

Problém je v takovém případě zpravidla v tom, že soudce, který o věci rozhoduje, nemá k prokázání jejich tvrzení dispozici žádný „tvrdý” důkaz. Předkládat k prokázání svých tvrzení také relevantní důkazy o tom, že jsou pravdivá, je přitom v civilních sporech zpravidla povinností té strany, která tvrzení uvede. Pokud důkaz nepředloží proto, že ho nemá k dispozici, nemá soud z čeho ověřit, jestli je tvrzení pravdivé, nebo ne. Taková situace mnohdy vede k vydání fakticky nespravedlivého rozsudku, proti němuž však není relevantní obrany. Soud může při svém rozhodování vycházet pouze z tvrzení, která mu byla v řízení prokázána. Tak to zkrátka je a jinak to být ani nemůže.

Často se přitom nabízí, že pokud by si klient z příslušného rozhovoru nebo jednání pořídil nahrávku, důkaz k prokázání svého tvrzení by měl. Zde ovšem obecné povědomí naráží na skutečnost, že nahrávat projev třetí osoby bez jejího předchozího souhlasu je protiprávní. A důkazy pořízené v rozporu se zákonem jsou jako důkaz nepřípustné. 

Tak jak to tedy s tím nahráváním skutečně je?

Ano, nahrávat osobní projevy třetích osob bez jejich předchozího souhlasu je skutečně v rozporu s právem na ochranu osobnosti a důkazy pořízené protiprávně nelze v řízení připustit. Výjimku z tohoto pravidla však dovodila rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. 

Jedná se konkrétně o dva druhy situací.

V první řadě se jedná o výjimku pro případy, kdy nahrávkou nejsou zachycovány projevy osobní povahy. O takový případ, kdy lze záznam pořídit i bez souhlasu všech zúčastněných, se tak bude jednat například při zaznamenávání průběhu schůzí orgánů společností nebo družstev, a to včetně těch bytových. Soudní judikaturou bylo rovněž dovozeno, že právo pořídit si zvukový záznam bez souhlasu všech zúčastněných se použije i v případě schůzí SVJ.

Druhý okruh případů se vztahuje i na pořízení záznamu o projevu osobní povahy, to však pouze za striktního splnění dvou podmínek. První podmínkou, která musí být pro přípustnost takové nahrávky jako důkazu u soudu splněna je, že se musí jednat o tzv. nezbytný důkaz, tedy nahrávka svědčí o důležité skutečnosti, kterou z objektivních důvodů nelze prokázat jinak (bez zásahu do osobnostních práv nahrávaného). Druhou podmínkou je, že právo, k jehož ochraně má být nahrávka použita jako důkaz, musí mít svým významem objektivně přednost před právem, do něhož má být zasaženo připuštěním nahrávky za důkaz. Jinými slovy musí být zachován princip proporcionality.

Cílem tohoto příspěvku není vyvolat ve čtenáři dojem, že by si měl od této chvíle pořizovat záznamy naprosto ze všech jednání či rozhovorů čistě pro případ co kdyby”. Na druhou stranu je však potřeba poukázat na skutečnost, že nepořídit si nahrávku z jednání, u něhož už dopředu víte, že bude naprosto klíčové a jeho obsah těžko prokážete jinak, také není zcela správným postupem. Obzvlášť posouzení otázky zachování principu proporcionality bude ovšem pro laika ve většině případů obtížné. Proto nezbývá než doporučit, abyste v případě pochybnosti o zamýšleném pořízení nahrávky a o tom, jestli vám k něčemu bude, věc předem konzultovali s právníkem. 

Autorka: Alexandra Mára Paurová, CEO, Managing Partner a advokát ve společnosti VIA IURIS advokátní kancelář s.r.o.

Via Iuris

Našimi nejmilejšími klienty jsou ti, kteří jsou odhodláni být ve svém oboru úspěšní. S nimi máme společný cíl. Víme, že abychom uspěli my, musí se dařit hlavně jim. Proto s klienty rádi navazujeme trvalá partnerství založená na jejich hlubším poznání a vzájemné důvěře. Své klienty chceme znát tak, abychom jim svými znalostmi a zkušenostmi mohli co nejlépe pomoci na cestě ke společnému úspěchu. Klienti jsou pro nás partnery, ne jednorázovými konzumenty našich služeb, proto o ně pečujeme tak, aby se k nám rádi vraceli.

Obrázek z Pixabay.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *